Kristýna Válková - můj příběh

Vše začalo v říjnu 2023, kdy jsem po dvou měsících špinění volala na gynekologii, jestli bych neměla přijít na kontrolu a sestřička mi řekla, že se to stává, příčinou bývá hormonální nerovnováha. V tu dobu akorát tátovi našli rakovinu ledviny, tak jsem to dál neřešila, bylo to náročné období. Jenže ze špinění se stalo občasné krvácení mimo cyklus, tentokrát jsem se bez dalšího rozmýšlení rovnou objednala. Na čípku se mi udělal polyp, ten mi paní doktorka rovnou odstranila a já měla problém za vyřešený. Týden na to mi meškala menstruace a na těhotenském testu se ukázaly vytoužené dvě čárky. Ještě týden jsem počkala a nadšená se objednala na gynekologii. Když mi paní doktorka těhotenství potvrdila, byla jsem štěstím bez sebe, než mi v zápětí řekla ať se posadím, že se mnou potřebuje mluvit. Polyp poslali na histologii a ta bohužel vyšla špatně – je tam karcinom. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Vím, že na mě mluvila, ale já jsem v tu chvíli byla úplně v transu a jen mi tekly slzy po tvářích. Na druhý den mi domluvila konzultaci v nemocnici a tím celý kolotoč začal.

Naštěstí jsem se dostala k nejlepšímu doktorovi, ke kterému jsem mohla. Domluvili jsme se, že vzhledem k mému věku a tomu, že nemám děti, uděláme vše, aby těhotenství mohlo pokračovat za předpokladu, že nebude ohrožený můj život. Udělali mi další odběr, který zhoubný nádor na děložním čípku potvrdil. Vše, co bylo nezbytné a možné jsme odložili na dobu, až budu ve druhém trimestru a tím bude menší riziko potratu. Nový rok jsem začala magnetickou rezonancí, kde se nepotvrdily zvětšené uzliny a následovala konizace děložního čípku. Nikdy jsem neměla větší strach. Ne o sebe, ale o to malé. Vše proběhlo dobře a já si pomalu začala užívat těhotenství, než mi za dva týdny zazvonil telefon. Volala mi paní doktorka z onkologie, se kterou jsem do té doby nic neřešila. Řekla mi, ať za týden přijdu, že se mnou potřebuje mluvit a že by bylo dobré, kdyby přišel partner se mnou. V tu chvíli mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Konizací čípku se nepodařilo celý nádor odstranit a histologie ukázala, že se jedná o méně známý, ale za to agresivnější typ, než to vypadalo na začátku. Doktoři nám navrhli dvě řešení, buď začneme s chemo terapií, která bude upravená tak, aby mohla být podávaná v těhotenství, nebo se v narkóze vyšetří uzliny, jestli nejsou zasaženy a pak se uvidí, ale v tomto případě je šance potratu – tato možnost pro nás nepřipadala v úvahu, už jsem cítila pohyby miminka a byla jsem rozhodnuta udělat vše pro to, abych miminko v pořádku donosila.

Absolvovala jsem 6 chemoterapií každé 3 týdny po 8 hodinách. Přišla jsem o vlasy, o obočí i o řasy, ale ve finále to bylo to nejmenší. V červnu jsem měla naplánovaný císařský řez následovaný hysterektomií. V nemocnici jsem měla být původně týden, nakonec z toho byl měsíc. Měla jsem různé komplikace – nepovedená aplikace epiduralu vedla k úniku mozkomíšního moku, udělal se mi velký polyp v nose, dvojitá trombóza v ruce a z nemocnice jsem odcházela se dvěma močovýma sáčkama. Při operaci došlo k porušení močovodu, což se projeví až po 14 dnech od operace. Byl mi zaveden stent do močovodu, ale aby byla šance na zahojení, musela jsem mít permanentní močový katétr (ten byl na měsíc) a nefrostomii (vývod z ledviny – na tři měsíce).

V tuto chvíli jsme v remisi a doufám, že to tak i zůstane jsem pod neustálým dohledem lékařů a rozhodující jsou následující roky.